Povídka 1 - díl třetí

Hra

Léto se zdálo být pouhým snem a běh děsivou realitou. Už nebylo slyšet nic, nikdo ji nepronásledoval, i hon zůstal někde na kopci, za jejími zády a uvažovala, zda jen neblouznila – opřena o letitý strom, oddychovala.

Ticho prořízl dusot kopyt a praskání větviček. Otočila se a sotva pár metrů od ní stál zase ten muž. Byla to podivná hra na honěnou. Kdyby chtěl, dohoní ji, nějaký důvod mu v tom ale bránil a úsměv na jeho rtech, vystupující z temnoty jeho tváře, určoval svá vlastní, neúprosná pravidla.

Stále se to opakovalo - víra v to, že unikne a následně vracející se bezmoc, rodící se z omylu kdykoli, kdy jej zase spatřila. Připadalo jí, že nohy jí nesnesitelně těžknou, že běh už není během, že vícekrát zakopne a upadne, než kolik udělá kroků vpřed.

V nitru duše se rodila podivná, nepřirozená touha: „Už aby ji chytil.“ Rozum, ač pokleslý rostoucí únavou, jasně říkal, že dokud je ještě nějaká naděje, bylo by hříchem podlehnout a tak stokrát spadla a stokrát zase vstala, tisíckráte to vzdala a tisíckráte nabrala novou naději. Muž už se ani nevzdaloval, jen se zneklidňujícím klidem, nejprve na koni, pak jen pěšky, následoval ji jen pár kroků v pozadí.

Stačilo vztáhnout ruku, zbavit zmatenou mysl zbytečného utrpení a ukončit ten marný boj, ale stále mu to nebylo dost.

Na samém okraji sil padla do spadaného listí, tváří k zemi. Došel jí dech a žaludek svírala nevolnost z vyčerpání. Na hrudi ji pálilo a na spáncích cítila zběsilý tep vlastního srdce.

Pomalu k ní přistoupil a chvíli se kochal, jako by pozoroval ulovenou zvěř. Poklekl na jedno koleno a ona nad sebou ucítila stín toho velkého pláště, osvobozující pocit, že hra je u konce – alespoň pro tento den.

Se vší něžností ji vzal do náruče a vysadil na koně, aby se vydali na cestu vzhůru, tam, kde začal její dnešní zvláštní výlet a snad ještě dál, kam její představivost ani nesahala. Cítila pevné sevření jeho ruky a hluboké otřesy na hřbetě běžícího koně. Jeho objetí bylo vroucí a nedovolovalo námitek. Stačilo jen doufat, že se nedostala do rukou ďábla.

Samým vyčerpáním - usnula.