Dcera

Kolena v trávě
v hlíně zabořená
            od rosy promočená.

Vítr pohrává si
   s větvemi stromů
   s vlnami na jezeře
   se stébly trávy

...

s prameny vlasů malé holky.

Vlásek po vlásku
          rozplétáš.

(slova co došla, nitky své duše)

Na temeni,
za ušima,
polibek na víčka ... nedýcháš.

Ke své ženě
nikdy nebyl jsi
          tak něžný.

Smích,
     jak lesních zvonků orchestr
láskyplnná tíha u srdce
až k neuvěření.

Oči dokořán
a náruč zeširoka otevřená
          vstříc
                  svému dítěti.